Pod hvězdama hledám tě,
v srdci mám ticho a sněť,
tvý oči – můj pád, můj svět,
a láska je past, co mě spoutá hned.
Ty… jen ty,
jsi přání, co bolí víc než sny,
brek schovám pod nebe tmavý,
zrada chutná jak tvý slzy slaný.
Ty… jen ty,
zůstáváš i když odcházíš,
hvězdy mi lžou, že se vrátíš,
a srdce znova pálí – víš?
Sliby hoří, prach a dým,
v očích mám stín, co patří jím,
všechno mizí, jen bolest zní,
ta píseň co hraje – jsme my.
Ty… jen ty,
jsi přání, co bolí víc než sny,
brek schovám pod nebe tmavý,
zrada chutná jak tvý slzy slaný.
Ty… jen ty,
zůstáváš i když odcházíš,
hvězdy mi lžou, že se vrátíš,
a srdce znova pálí – víš?
Až nebe spadne, zůstanem sami,
mezi tou láskou a těma ranami,
já budu křičet, ty budeš spát,
v pasti, co jsme si nechali hrát.
Ty… jen ty,
jsi přání, co bolí víc než sny,
brek schovám pod nebe tmavý,
zrada chutná jak tvý slzy slaný.
Ty… jen ty…
hvězdy zhasnou…
a srdce bolí…
pořád stejnou tmou.
[Male Vocal]