--- SLOKA I V zakouřeným sále bliká světlo jak stín, na stěnách jsou plakáty, co už nemají smysl. Boty lepí k podlaze, pot a levný gin, někdo šeptá pravdu, někdo lže jen z principu. Struny řežou ticho jak rezavý nůž, basa duní sklepem, beton dýchá strach. Tváře bez výrazů, pohledy z pušek, každej ví, že sledujou každý náš tah. Nejsme vzor, nejsme plán, nejsme heslo na stěně. Jen hlas, co nechce mlčet, když noc přitáhne řemeny. --- REFRÉN Jsme MIMIKRY – hrajeme, co se nesmí hrát, v hluku hledáme pravdu, co se nedá umlčet lhát. Jsme MIMIKRY – stín pod lampou lží, tváříme se jako oni, ale myslíme jinak než smí. Jsme MIMIKRY – kopie strachu a snů, pod maskou se smějem, i když svět drží zbraň u krků. --- SLOKA II V rohu stojí chlápek, má ticho v očích, pije pivo pomalu, zapisuje dech. Říká, že je fanoušek, ale ruce má v kapsách, a ví víc než by měl – to už známe nazpaměť. Venku houká siréna, noc je studená, město má tvář, co se nikdy nesměje. Někdo zítra zmizí, někdo zapře jména, a někdo bude tvrdit, že se vlastně nic neděje. Hrajeme dál, i když víme, že zítřek má zuby. Každej tón je svědek, každej refrén je výslech bez huby. --- REFRÉN Jsme MIMIKRY – hrajeme, co se nesmí znát, v rachotu kytar slyšíš to, co nechceš poslouchat. Jsme MIMIKRY – falešnej klid a vztek, masky padaj dolů, když rytmus láme dech. Jsme MIMIKRY – obraz v rozbitým skle, říkají, že jsme hrozba, jen protože říkáme „ne“. --- MOST (ztišení / temný mluvený hlas) Říkají: „Tohle není hudba.“ „Tohle je chaos.“ „Tohle kazí mládež.“ Ale bojí se ticha mezi notami. Bojí se slov, co nejsou schválený. Bojí se toho, že pravda nemá razítko. (krátké kytarové sólo – špinavé, disharmonické) --- SLOKA III Zkouška v garáži, zima na prsty, zesilovač chrčí jak starej svět. Máme jen pár akordů a tisíc otázek, ale i tohle stačí, aby ses stal terčem. Nejsme hrdinové, nejsme svatí, jen nechcem chodit v jedný řadě. Když nám berou hlas, tak budem křičet, i kdyby to mělo znít falešně. --- ZÁVĚREČNÝ REFRÉN (gradace) Jsme MIMIKRY – poslední tón před tichem, hrajeme pravdu, i když ji přehluší výkřikem. Jsme MIMIKRY – stín, co nejde chytit, můžeš nás zakázat, ale nemůžeš nás umlčet v nitru lidí. Jsme MIMIKRY – a zůstanem tady stát, dokud bude důvod brát kytaru místo strachu do dlaní dát. --- OUTRO Světla zhasnou. A my hrajeme dál. ---