Sloka 1)
Projíždí nocí, slyšíš sirén řev,
v ulicích stíny, záchvaty hněv,
modrý světla blikaj’, roztrhaný klid,
když příběh města píše další vlk a lid.
(Refrén)
Reflex modrých světel, v srdci hoří plamen,
ve tvářích chladný kámen, tu sílu nikdo nezmění.
Držím s nimi krok, ať padne, co má padnout,
v zemi plné špíny chtěj’ se pravdě klanět.
(Sloka 2)
Někdo je proklíná, někdo zas vítá,
ve stínech skrytí jdou čelit zlý pýcha,
když noc je temná, na stráži stojí dál,
i když někdy sami cítí, že svět je král.
(Refrén)
Reflex modrých světel, v srdci hoří plamen,
ve tvářích chladný kámen, tu sílu nikdo nezmění.
Držím s nimi krok, ať padne, co má padnout,
v zemi plné špíny chtěj’ se pravdě klanět.
(Bridge)
Nevíš, co se děje za zdí, za rohem,
sám v tý tmě, kde světlo je ohněm.
Nemaj’ strach, přesto cítí mráz,
pod těma hvězdama slíbili ochranu nám.
(Refrén)
Reflex modrých světel, v srdci hoří plamen,
ve tvářích chladný kámen, tu sílu nikdo nezmění.
Držím s nimi krok, ať padne, co má padnout,
v zemi plné špíny chtěj’ se pravdě klanět.
(Outro)
Tak projíždí nocí, slyšíš ten tón,
modrý světla mizí, ale ne jejich jméno.
Když město spí a měsíc bdí,
policie hlídá každý náš den i dny.