(Sloka 1)
V tichu města sníh se snáší,
kroky tlumí jemný bílý prach,
z oken zní smích dětí v čase svátečním,
anděl v čele noci drží strach.
Stromky se rozsvěcí, v barvách nadějí,
světýlka kreslí stíny po zdech,
a v každém domě srdce zjihnou,
když zima šeptá: „Zázrak je ve hvězdách.“
(Refrén)
Dětské oči září štěstím,
v nich se zrcadlí celý svět,
Ježíšek se připravuje
na tisíce přání, co chtějí hned.
A když půlnoc jemně dýchne,
čas se zastaví v tom snu,
vánoční kouzlo znovu vzniká —
v každém tlukotu lidských dnů.
(Sloka 2)
Zvony v dáli tiše zní jak pohlazení,
vůně cukroví se domem rozlévá,
maminky v kuchyni tajně balí dárky,
tatínci strom zdobí, svíčka plává.
Všichni ví, že blíží se chvíle,
kdy svět se na okamžik zastaví,
a dětská víra v zázraky
nám připomene, co je pravdivý.
(Refrén)
Dětské oči září štěstím,
v nich se zrcadlí celý svět,
Ježíšek se připravuje
na tisíce přání, co chtějí hned.
A když půlnoc jemně dýchne,
čas se zastaví v tom snu,
vánoční kouzlo znovu vzniká —
v každém tlukotu lidských dnů.
(Most)
A kdybych mohl na nebe psát,
přál bych si lásku pro každý kraj,
aby ten okamžik Vánoc
zůstal v nás, ne jen jeden den znaj.
(Závěr) (Refrén) (jemnější)
Dětské oči září štěstím,
stromky svítí do tmy dnů,
Ježíšek už zná ta přání,
co srdce šeptá potichu…
A noc, co hvězdy slavnostně nese,
přináší klid i jemnou zář —
ať Vánoce v tvém srdci
zůstávají každý další den zvlášť.
---