Dracula

(sloka 1)

Když měsíc vstává nad hradní stín,

v srdci Transylvánie probouzí se klín.

Z kamenné rakve vstává pán,

s očima rudýma – staletí sám.

(sloka 2)

Šepoty z věží, chlad v jeho kroku,

každý dech ticha – jak smrt v nároku.

Hledá tě v tanci, co neskončí dřív,

než tě políbí – a odteče tvůj zpěv.

(refrén)

Drákula kráčí nocí tmavou,

s pláštěm jak stín, a krví žhavou.

Nezná čas a nezná strach,

vládne temnotě, vlkům a hrach.

(sloka 3)

Zrcadla prázdná, v nich není nic,

jen chladný smích a šum černých svic.

Netopýří křídla – jeho dech,

v zádech ho cítíš, když spíš ve snech.

(most)

Neslyšíš krok, a přece je blíž,

jak stín, co ti šeptá: „Dnes budeš žít…“

Jen trochu jinak – v jeho tmách,

navždy navěky, v upířích hrách.

(refrén)

Drákula kráčí nocí tmavou,

s pláštěm jak stín, a krví žhavou.

Nezná čas a nezná strach,

vládne temnotě, vlkům a hrach.

(závěr)

Až uslyšíš hradní zvon bít,

neotáčej se – nechceš ho vidět přijít.

Protože láska je slabost a krev je cíl,

a Drákula nikdy neřekl: „Dost už, žil.“

---

Chceš k tomu i melodii nebo stylizovat do rapu, folku, nebo metalového stylu?