(sloka 1)
Když měsíc vstává nad hradní stín,
v srdci Transylvánie probouzí se klín.
Z kamenné rakve vstává pán,
s očima rudýma – staletí sám.
(sloka 2)
Šepoty z věží, chlad v jeho kroku,
každý dech ticha – jak smrt v nároku.
Hledá tě v tanci, co neskončí dřív,
než tě políbí – a odteče tvůj zpěv.
(refrén)
Drákula kráčí nocí tmavou,
s pláštěm jak stín, a krví žhavou.
Nezná čas a nezná strach,
vládne temnotě, vlkům a hrach.
(sloka 3)
Zrcadla prázdná, v nich není nic,
jen chladný smích a šum černých svic.
Netopýří křídla – jeho dech,
v zádech ho cítíš, když spíš ve snech.
(most)
Neslyšíš krok, a přece je blíž,
jak stín, co ti šeptá: „Dnes budeš žít…“
Jen trochu jinak – v jeho tmách,
navždy navěky, v upířích hrách.
(refrén)
Drákula kráčí nocí tmavou,
s pláštěm jak stín, a krví žhavou.
Nezná čas a nezná strach,
vládne temnotě, vlkům a hrach.
(závěr)
Až uslyšíš hradní zvon bít,
neotáčej se – nechceš ho vidět přijít.
Protože láska je slabost a krev je cíl,
a Drákula nikdy neřekl: „Dost už, žil.“
---
Chceš k tomu i melodii nebo stylizovat do rapu, folku, nebo metalového stylu?