Untitled

Důležitý pro mě je — problém stát rovně,
občas pocit, jak když stojím v hovně.
Zdi kolem mě tlačí, hlasy řvou potmě,
stíny chodí tiše… seděj vedle mě v domě.
Uniformy klepou, znaj můj starej styl,
chtěli mě zlomit, ale furt stojím — chill.
Zkoušeli mě číst jak otevřenej spis,
já jim zmizel z očí… jak rozmazanej tisk.
MĚ NEZASTAVÍ — pojedu dál,
kolikrát padnu, tolikrát vstávám zas.
MĚ NEZASTAVÍ — mráz jim jde po zádech,
když vidí můj stín, ztrácí pevnej dech.
MĚ NEZASTAVÍ — beru za plyn,
město se rozplývá, mizím jako stín.
MĚ NEZASTAVÍ — slyšíš ten tlak?
Když motor křičí, není cesta zpátky pak.
Takže sračky kolem, beru si svý věci,
život mě tlačil, tak tlačím ho zpátky přeci.
Posouvám hranice, beru co čas mi dal,
když svět chce válku, já přijímám ten signál.
Ticho mě dusí, hluk je můj klid,
kroky se ozývaj, jak betonovej beat.
Říkaj mi pravidla, já slyším jen šum,
z podzemí města stoupá můj drum.
Pes můj stojí pevně, čte každej můj krok,
věrnost jak beton, klidně projde blok.
Stačí jeden pohled, ví kam má jít,
když svět začne hořet, drží můj štít.
Mimo starý chyby, jedu novej plán,
cesty jsou zlomený, ale držím směr sám.
Soudy píšou scénář, znaj můj profil,
já píšu novej příběh… zatímco běží film.
MĚ NEZASTAVÍ — pojedu dál,
z bahna a stoky stavím vlastní král.
MĚ NEZASTAVÍ — slyšíš ten tok?
Z podzemí stoupám… přímo ze stok.
MĚ NEZASTAVÍ — beru svůj díl,
z prachu a špíny brousím svůj styl.
MĚ NEZASTAVÍ — slyšíš můj hlas?
Dokud motor bije, vracím se zas.
Většinu lidí vítr odvál jak prach,
někdo šel rovně, někdo zůstal v tmách.
Já stojím mezi, jizvy místo map,
ale každej můj krok je návrat zpátky na start.

rock. Agresivní hooligans styl. Tvrdý styl