[Intro]
Ouběnice...
Tady jsme doma.
[Verse 1 – Female]
Když ráno vstává kraj pod lesem,
slunce se opře do polí,
Kocába tiše plyne mezi námi,
a člověk ví, kam vlastně patří.
Ostrov spí tam za kopcem,
Chaloupky znají každý náš krok,
a mezi domy cestou domů
zůstává všechno, co má svůj rok.
[Pre-Chorus – Male]
Ať vítr odnese nás dál,
ať čas si běží, jak jen chce,
v srdci nám zůstává ten kraj,
kam se vždycky vrátíme.
[Chorus – Male + Female + Mixed Choir]
Ouběnice, tady jsme doma,
tady náš příběh začíná.
Od Ostrova až po Chaloupky,
jedna cesta, jedna rodina.
Ouběnice, naše země,
Splavěcí odráží nebe,
ať jsme kdekoliv, vždycky víme,
že náš domov čeká právě zde.
[Verse 2 – Male]
Paměť starých domů nezmizela,
v kamenech zůstává dávný čas,
od dob, kdy tady první lidé
stavěli svůj svět pro nás.
Roky jdou a svět se mění,
nové dny přicházejí k nám,
ale to, co jsme tu společně vytvořili,
to si navždy poneseme dál.
[Pre-Chorus – Female]
A když se večer rozsvítí světla,
nad krajem zavládne tichý klid,
víme, že není větší jistoty
než místo, kde chceme žít.
[Chorus – Male + Female + Mixed Choir]
Ouběnice, tady jsme doma,
tady náš příběh začíná.
Od Ostrova až po Chaloupky,
jedna cesta, jedna rodina.
Ouběnice, naše země,
Splavěcí odráží nebe,
ať jsme kdekoliv, vždycky víme,
že náš domov čeká právě zde.
[Bridge – Female]
A jednou budou jiné roky,
jiné tváře, jiný čas,
ale tyhle cesty budou znát
stopy všech, co žili v nás.
[Male joins]
A děti, co dnes běží domů,
jednou povedou další sem,
protože domov není jenom místo...
[Both]
Domov je to, co neseme.
[Final Chorus – Full Mixed Choir]
Ouběnice, tady jsme doma!
Tady náš příběh začíná!
Od Ostrova až po Chaloupky,
jedna cesta, jedna rodina!
Ouběnice, naše země,
Kocába zpívá pod nebem,
ať jsme kdekoliv, vždycky víme,
že náš domov čeká právě zde!
Ouběnice!
Tady jsme doma!
Ouběnice!
Tady jsme spolu!
Ať plyne čas, ať roky jdou,
my svoje místo neztratíme.
Ouběnice, domov náš —
sem se vždycky vrátíme!
[Outro – Mixed Choir]
Ouběnice...
Tady jsme doma.
Ouběnice...
Tady jsme spolu.