Nechám tě jít i když to bolí 1

Sloka 1]

Sedím tu sám — ticho mě svííírá,

vzpomínky křičí, srdce umííírá.

Na stole klíč — i chladná káva,

zbyl jen stín, kde jsi bývala.

Já vím, že ti dávno chyběl klid,

že víc jsem bral, než mohl kdy dát.

A teď jen šeptám do tmy — promiň mi…

Nechám tě jít — i když to bolííí,

roztrhni pouta, co nás svííí.

Já budu stát — tam, kde mě volíš,

v stínu tvých dní, tam budu žííít.

Nechám tě jít — i když mě zlooomí,

ať tvůj svět září — i když můj spííí.

Sny, co jsme měli — shořely v čase,

v očích ti zůstal můj starej strach.

Chtěl jsem být domov — stal se ti mrazem,

a teď tě pustím — i když chci zpátky zas.

Cítím, jak mizíš z mých vět,

jak ticho křičí, že je konec vět.

Ale i tak chci, ať vííš…

Nechám tě jít — i když to bolííí,

roztrhni pouta, co nás svííí.

Já budu stát — tam, kde mě volíš,

v stínu tvých dní, tam budu žííít.

Nechám tě jít — i když mě zlooomí,

ať tvůj svět září — i když můj spííí.

Neboj se, zvládneš to sama,

ty nejsi slabá, jsi nádherná dáma.

Já budu vzpomínkou, ne výčitkou,

jen tichým světlem — pod tvou duhou.

Až jednou projdeš kolem mě,

a nepoznáš ten pohled můj…

snad ucítíš, že v tom tichu,

je někdo, kdo tě — pořád miluje…

a nechal tě jít.

---