

Prompt / Lyrics
V rohu baru „Nostalgie“ sedí stíny starých lvů, v saku, co už v ramenou má pachuť dávných snů. V osmdesátkách nám patřil svět a každej druhej bar, byli jsme frajeři, co rozdmýchali v holkách žár. Dneska nás v zádech píchá včerejší mráz, a lesk našich polobotek dávno sežral čas. Sklenka vína na stole, ta jediná nás zná, ptáme se jí, kam se poděla ta parta rozesmátá. Kde jsou ty holky, co měly v očích neonovej třpyt? Zmizely v dálce, tam, kde přestal horký vítr bít. Hraje saxofon, je to tklivý, táhlý tón, připomíná nám, že život byl jen krátký maraton. V baru Nostalgie pijem víno, co má trpce sladkou chuť, vzpomínka je kotva, co nám občas svírá hruď. Byli jsme králové, dneska jsme jen hosti, co počítají vrásky a svý starý kosti. Ale saxofon dál v rohu tiše vypráví, o tom, co bylo skvělý, a co nás už nebaví. A pak se otevřou dveře, jimiž vejde ona, říkali jsme jí „Něha“, byla jako ranní tóna. V osmdesátkách ještě v lavici si hrála s copy, zatímco my jsme v prachu cest už nechávali stopy. Teď je to žena, co má v očích jiskru drahokamu, a přišla k našemu stolu, k našemu starému klamu. Položila ruku na rameno, v žilách krev se pohnula, jako by se všechna ta tíha někam rozplynula. „Ještě nekončíme, pánové,“ šeptla s úsměvem, a najednou bar nebyl jenom smutným vězením. Život není ztracenej, dokud ho s námi někdo sdílí, ještě si v tomhle světě užijeme aspoň chvíli. (Outro: Saxofon nabere na síle, rytmus se trochu zrychlí a píseň doznívá v nadějném akordu)
Tags
Imagine a half-empty club at 2 AM. The lights are dim, the air is thick with smoke, and the music feels like a distant m
3:46
No
1/15/2026