“Preerian Veri – Krev Prérie”

Tuli poltti taivaan yllä preerian!

Oheň spaloval nebe nad prérií!

Sudet ulvoivat, kun ratsastimme kohti horisonttia.

Vlci výli, když jsme jeli k horizontu.

Tuuli kuljetti mukanaan puhvelien raskaat askeleet.

Vítr nesl dunivé kroky bizonů.

---

Jokainen päivä oli taistelu luonnon voimien kanssa.

Každý den byl bojem s divokou přírodou.

Intiaanikansat vartioivat pyhiä lovipaikkojaan.

Indiáni střežili svá posvátná útočiště.

Heimon rummut kaikuivat maan sydämestä.

Bubny kmene zněly ze srdce země.

---

Me olemme maan vartijat –

Jsme strážci země!

Silloin tiesimme, että metsästys kutsuu.

V tu chvíli jsme věděli, že lov volá.

---

Heitimme lassot kuin kohtalon langat.

Házeli jsme lasa jako nitky osudu.

Puhvelien karjunta tärisytti maata allamme.

Řev bizonů otřásal zemí pod námi.

Intiaanipäällikkö Ojibwa nosti keihään kohti taivasta.

Náčelník Ojibwa pozvedl kopí k nebesům.

Hän lausui sanat, jotka vaimensivat tuulenkin.

Pronesl slova, která utišila i vítr.

---

Yön musta viitta peitti preerian.

Černý plášť noci zakryl prérii.

Ratsastimme kohti kohtaloa, kohti uutta aamua.

Jeli jsme vstříc osudu, novému ránu.

---

Tämä on villin lännen ikuinen laulu –

Toto je věčný zpěv Divokého západu!

Preeria ei koskaan vaikene –

Prérie nikdy neutichne!

---