Architekt osudu

​1. Sloka:

Svět ti říká „stůj“, svět ti říká „vzdej to“,

všude vidíš stíny, co chtěj tvý místo.

Cesta je úzká a plná ostrejch hran,

z každý strany slyšíš jen křik černejch vran.

Ale ty máš v hrudi motor, co nezná klid,

odmítáš v řadě jako ovce tiše jít!

​Pre-chorus:

Nech je mluvit, nech je se smát,

ty jsi ten, kdo tu zůstane stát!

Když ostatní končí a hledají stín,

ty tiskneš plyn a čistíš svůj mlýn!

​Chorus

V mých žilách proudí tekutej kov,

nepotřebuju soucit, nepotřebuju slov!

Jsem kladivo, co tluče do kovadliny dní,

moje vůle je to jediný, co se nemění!

Z trosek a prachu zvedám svůj hlas,

teď je můj moment, teď je můj čas!

​2. Sloka:

Každej pád je lekce, každej šrám je štít,

učíš se v bouři s hlavou vztyčenou žít.

Není to o štěstí, není to o náhodě,

je to o tom neuhnout ani v ledový vodě.

Stavíš svůj vesmír na pevných základech,

cítíš tu sílu v každým svým nádechu!

​(Bridge)

Zlomíš ty mříže!

Překonáš strach!

Tvoje pochyby...

Proměníš v prach!

TEĎ!

​Chorus:

V mých žilách proudí tekutej kov...

V mých žilách proudí tekutej kov...

​Outro

Nezlomnej...

Vlastní zákon...

Vlastní cesta...

Až do konce.