TEMNÍ RYTÍŘI BROUSÍ NOŽE

Na zemi stín a vzduch jak z olova,

v krku mám prach a v duši kov,

za zubem zlost a chuť se zvednout,

z těch ran se stává novej rok.

Včera byl klid, dneska zas plamen,

někdo tu řval, že má málo rány,

tak brousím nůž o beton hrany,

a čekám, kdo zvedne hlavu první.

Brousíme nože, rachot jak hrom,

v očích se blýská – kdo s náma, ten dom,

žádnej pán, žádnej soudce,

jen my a zem plná stínu po noci dlouhý.

Na nebi kříž, pod ním smích,

čert si nás váží, my jeho víc,

svět chce nás zlomit, no tak ať zkusí,

naše jizvy jsou jak zbroj z kusů.

Brousíme nože, do ticha zpěv,

prach v plicích, krev místo vět,

až přijde čas, tak půjdeme vstříc,

svýmu peklu – s hlavou jak svíce!