[Intro]
[šeptem] Zítra píšem
[nižší hlas] Zítra padne verdikt
[pauza] Třído, jste ready?
[Verse 1]
Sedí u katedry, křída jak skalpel
oči jak scanner, vidí každej tah
sešit jak spis, na každýho spis
půlrok v jedný písemce, žádnej smích, jen strach
„Vzorce z hodiny třicet čtyři až padesát“
v hlavě mi běží jen „jak z toho ven“
ona jak soudce, my jak obžalovaný
ticho jak v cele, tiká náš den
Po lavici letí ťukání per
Mára má tahák, já jenom vztek
na tabuli limity, prý limit je čas
v břiše mám beton, v hlavě jen prach
[Chorus]
Pololetka z pekla, srdce jak alarm
matikářka míří, každej z nás je terč
nevraždím ji, vraždím jen ten test v sobě
spálit sešit, spálit stres, ať zbyde jen teď
Pololetka z pekla, čísla, co mě rvou
vytřel jsem pot, ale strach je furt low
nevraždím ji, vraždím jen ten hlas v hlavě
co šeptá „to nedáš“, já říkám „to dám, bro“
[Verse 2]
O přestávce plán, jak zrušit tu noc
„Hele, kdyby vypad’ proud…“ šeptá někdo vzadu
v kapse mám modem, signál je moc
sny o kolapsu systému, žádnej řád tu
Ale pak ji vidím, jak si nese čaj
kruhy pod očima, stejný jak mám já
sešit s opravamа, tužka ohlodaná
na mobilu zpráva: „Mami, přijdu zas pozdě, jo, pa“
Najednou chápu, že nejsme filmovej gang
žádnej plán na vraždy, jen úzkost a slang
tak místo toho vraždím svoje výmluvy
sednu a počítám, i když mám sevřený ruce
[Chorus]
Pololetka z pekla, srdce jak alarm
matikářka míří, každej z nás je terč
nevraždím ji, vraždím jen ten test v sobě
spálit sešit, spálit stres, ať zbyde jen teď
Pololetka z pekla, čísla, co mě rvou
vytřel jsem pot, ale strach je furt low
nevraždím ji, vraždím jen ten hlas v hlavě
co šeptá „to nedáš“, já říkám „to dám, bro“
[Bridge]
[crescendo] Jedna, dva, tři
dýchám pomalu
čtyři, pět, šest
tvářím se v klidu
sedm, osm, devět
čísla se lámou
deset… [pauza] a papír dám dopředu s hlavou nahoru
[Chorus]