Underground

Song se odehrává v noci, město je mokrý, studený a rozbitý. Hlavní postava si říká Karbec. Jede sólo, bez iluzí, bez brzd. Miluje rychlost, benzín, rachot motoru a pach psa v garáži víc než lidi. Motorky a psi jsou jeho rodina, zbytek světa je jen kulisa. Drogy nejsou póza, ale nástroj – únik, zrychlení, vypnutí svědomí. Kundy jsou všude kolem, ale žádná ho nedrží, jen projdou nocí a zmizí, stejně jako prach v kapse.

Text je plnej nočních čorek – žádný hrdinství, jen rutina. Ticho, kapuce, ruce špinavý od práce, hlava furt ve střehu. Sirény v dálce, pot v očích, prsty zvyklý krást čas i prostor. Karbec nehraje si na svatýho, ví, že jede po hraně, a je mu to jedno. Má jednu nohu už v krimu, cítí studený zdi vězení pokaždý, když zavře oči. Neví, jestli je to varování, nebo osud.

Cestování na Ukrajinu je popsaný syrově, bez politiky, bez keců. Jen špinavý love, výměny, noční přejezdy, benzínky bez jmen, cizí řeč, cizí pohledy. Přes hranice se nejede pro zážitek, ale pro přežití. Návrat zpátky je vždycky těžší než cesta tam. Kufry smrdí, ruce se třesou, ale kapsy jsou plný. Peníze nejsou radost, jsou jen další důvod jet dál.

Motivy tetování se táhnou celým songem – celej potetovanej, kůže jako deník. Každej motiv je hřích, ztráta, noc, nebo pes, co už nežije. Jehla, krev, bolest – připomínka, že furt něco cítí. Garáž je chrám, pes hlídá, motorka chladne. V tomhle prostoru je Karbec sám sebou, mimo zákon, mimo čas.

Atmosféra je paranoidní,