Hej ty tam, z hloubi měst, nespravedlivý jsi,
z bláta dnů k nebi vzhlížím — a slyším jen tvé ticho.
Řekni jen, zač ten trest, kdo jej tu vyslovil,
kdo vzal mu klid i dech… a komu to stačilo.
Trápí se — s ním i já, jak stín ho následuji,
chci mu jen ulevit a sebe ztrácím dál.
Nemám čas ptát se proč, když bolest poroučí,
a láska krvácí jak nezhojená rána.
Srdce mé zlomené na malé kousíčky,
už ho nechci slepovat — v led ho proměním.
Andělé, stůjte při mně,
hvězdy, bděte nad námi.
Vyměňte moje srdce,
ať už mě nebolí.
Andělé, slyšte prosbu,
z hloubi měst letí výš.
Když Bůh dnes mlčí dál,
miserere mei… stůjte blíž.
Ve stínech beze jména cosi dýchá strach,
krade nám každý krok a tváří se jak spása.
Neříká své jméno — o to víc ho znám,
živí se slzami a roste z ticha v nás.
Nechci mu patřit víc, nechci mu dát hlas,
a přesto cítím chlad, co svírá moji dlaň.
Když zlo si bere vše a pravda nemá tvar,
pak led je milosrdný… ten alespoň lže míň.
Andělé, stůjte při mně,
hvězdy, bděte nad námi.
Vyměňte moje srdce,
ať už mě nebolí.
Andělé, slyšte prosbu,
z hloubi měst letí výš.
Když Bůh dnes mlčí dál,
miserere mei… stůjte blíž.