(SLOKA I) Z ranních mlh vystoupí jezdec, korunu má skrytou v čase, Karel, syn bouří, nesen dějstvím, jenž ocelovým hlasem vláse. Na štítech se zrcadlí svítání, jak by nebe samo dýchlo, když česká zem jej volá zpátky, aby v jejím rytmu znovu žilo. Varhany dějin rozeznějí prastarý klenot nad Vltavou, a tam, kde ticho vítězí, kráčí muž, co světlo brání železavou. (REFRÉN) Ó císaři, jenž z popela stavěl říši vyvolenou, tvé jméno nese větry, srdce duní silou kamennou. V orchestrálním třesku strun, v bouřích věků nepohnut, ty vedeš nás skrz staletí — náš vládce, náš štít, náš soud. (SLOKA II) Mosty kleneš nad propastmi světa, kde každý kámen dýchá, Karlův most, ten zpívá píseň, již osud do dějin tichá. Učenci usedají v síních, kde vědění jak oheň plá, a univerzita povstává, jak lucerna v hlubokých tmách. Svatovítský chrám se zvedá jako chrabrý strážce věků, jeho stíny malují tvář krále, jenž nezradil svou českou řeku. (REFRÉN) Ó císaři, jenž z popela stavěl říši vyvolenou, tvé jméno nese větry, srdce duní silou kamennou. V orchestrálním třesku strun, v bouřích věků nepohnut, ty vedeš nás skrz staletí — náš vládce, náš štít, náš soud. (MOST) Válečné bubny duní, jak by země znovu zlomená sténala, a ty, králi, stojíš v mrazu dějin, kde vláda není jen o síle těla. Meč tvůj není plamen války, ale míru, jenž hradby léčí, a v závanech historie se třpytí tvé kroky jako v pouti světců věčných. Ó Karel, v srdcích kamenný, v duši však světlo věčnosti, v orchestrálních výškách tvé jméno zní — hymna nad lidské bolesti. (SLOKA III) Karlštejn se tyčí nad údolím, jak strážce korun minulých, a v jeho zdech spí slib národa, co chrání dědictví králů živých. Války míjejí tvůj čas, však v čase roste tvoje sláva, v kronikách je psáno: „Ten muž dal české zemi tvář a práva.“ A když noc padá na Prahu, jak temná plachta nad řekou, světla věží tvé kroky připomínají, jak bys kráčel stále vedle nás s lehkostí věků. (REFRÉN) (EPIC FINALE) Ó císaři, jenž z popela stavěl říši vyvolenou, tvé jméno nese větry, srdce duní silou kamennou. V orchestrálním třesku strun, v bouřích věků nepohnut, tvůj odkaz plane jako oheň, jenž neuhasí žádný soud. Ó Karle, vládce světla, tvůj hlas zní v katedrálách dnů — v symfonii národa navěky jsi v nás, i v našich snů. (OUTRO) A v tichu posledních tónů, kde orchestry skládají zbraně, zůstává tvé jméno na trůnu světla — věčné, nezlomné, nesmrtelné. ---

CÍSAŘ ZE SVĚTLA A KAMENE