(SLOKA I – male vocal)
Byl to krásný sen, co mě unesl do dálky,
pod hřebeny hor, kde zní prastaré války.
Kde hromy zpívají s větrem svou píseň,
a svět je čistý – bez zbraní, beze stínů, bez tíseň.
Pod vrcholky mlžnými se táhla zem jak obraz dávných mistrů,
a každá skála šeptala jméno času, co nikdy nezemřu.
Jezera modrá jak nebe v ranním tichu,
voda plná ryb, zrcadlí krásu, jež uniká z dechu.
(REFRÉN – female & male duet)
Krásný sen, kde příroda vládne dál,
kde zvěř se v harmonii s hvězdami smál.
Krásný sen, kde světlo září v nás,
v symfonii hor, v té metalové kráse, co trhá čas.
Krásný sen – ať nikdy nepomine,
ať zůstane v duši, kde se rodí síla, která nezahyne.
(SLOKA II – female vocal)
Ty jsi měla památky staré jak věky,
kamenné brány, schody ztracené v větru měkké.
V ulicích historie šeptal každý dům,
příběhy královen, bojovníků, pokladů a snů.
Stíny tančily po zdech vytesaných bohy,
a já cítila jejich pohled, když zpívali tóny.
Každý krok tam voněl legendou,
každý oblouk v chrámu nesl stopu cestou kamenou.
(MOST – orchestral rise, male growl + female vocal)
Do džungle vede stezka, kde liány drží dech,
a ptáci křičí barvy, jak by maloval je sám bůh ve snech.
Vlčí drápy kreslí příběhy po kůře stromů,
a z hlubin hlíny dýchá síla pradávného domů.
(SLOKA III – male vocal)
A pak jsem stál před stolovou horou,
její vrchol pohlcen tajemnou krásou.
Byla to koruna světa, pevná jak železný trůn,
v mlhách se ztrácela jako mezník dávných run.
Na jejím vrchu žila zvířata, jaká jsem nikdy neviděl,
stíny, barvy, dech – svět, o kterém jsem jen snil a neslyšel.
Pohybovali se tiše, důstojně, jak tvorové z hvězd,
jak strážci času, co chrání tuhle posvátnou zem před jedem cest.
(REFRÉN II – duety, silnější, plný orchestr)
Krásný sen, kde zní křídla a kroky zvířat v dál,
kde se svět rodí v slunci a zpívá, že nikdy nepřestal.
Krásný sen, kde je modř jezer hlubší než náš dech,
kde hory stojí věčně a chrání vše živé v snech.
Krásný sen – o přírodě, co nezradí,
o volnosti, která z lidí i bohů strach vypráví.
(INSTRUMENTÁLNÍ PASÁŽ – symphonic metal, rychlý riff + tribal drums)
Orchestr stoupá, bubny se lámou,
vítr nese křik sokolů nad skalou.
Struny pálí, ocel zní,
a celý sen se hroutí v jediný tón, co nikdy nezhasíná.
(ZÁVĚR – female soft, male echo)
Byl to krásný sen…
kde každý tvor měl domov svůj,
kde svět byl čistý, divoký a můj.
A když jsem procitl, znělo to dál,
jak píseň přírody, která mě k sobě volá a stále mě zval.
(FINÁLE – společně)
Krásný sen!
Ať žije v nás, ať nikdy nezmizí,
ať jeho hlas chrání svět od temnoty i krize.
Krásný sen!
Metal a příroda v jediném tónu –
symfonie života, psaná ve hvězdném zákonu.
---
Logistik
