(SLOKA I – male vocal) Byl to krásný sen, co mě unesl do dálky, pod hřebeny hor, kde zní prastaré války. Kde hromy zpívají s větrem svou píseň, a svět je čistý – bez zbraní, beze stínů, bez tíseň. Pod vrcholky mlžnými se táhla zem jak obraz dávných mistrů, a každá skála šeptala jméno času, co nikdy nezemřu. Jezera modrá jak nebe v ranním tichu, voda plná ryb, zrcadlí krásu, jež uniká z dechu. (REFRÉN – female & male duet) Krásný sen, kde příroda vládne dál, kde zvěř se v harmonii s hvězdami smál. Krásný sen, kde světlo září v nás, v symfonii hor, v té metalové kráse, co trhá čas. Krásný sen – ať nikdy nepomine, ať zůstane v duši, kde se rodí síla, která nezahyne. (SLOKA II – female vocal) Ty jsi měla památky staré jak věky, kamenné brány, schody ztracené v větru měkké. V ulicích historie šeptal každý dům, příběhy královen, bojovníků, pokladů a snů. Stíny tančily po zdech vytesaných bohy, a já cítila jejich pohled, když zpívali tóny. Každý krok tam voněl legendou, každý oblouk v chrámu nesl stopu cestou kamenou. (MOST – orchestral rise, male growl + female vocal) Do džungle vede stezka, kde liány drží dech, a ptáci křičí barvy, jak by maloval je sám bůh ve snech. Vlčí drápy kreslí příběhy po kůře stromů, a z hlubin hlíny dýchá síla pradávného domů. (SLOKA III – male vocal) A pak jsem stál před stolovou horou, její vrchol pohlcen tajemnou krásou. Byla to koruna světa, pevná jak železný trůn, v mlhách se ztrácela jako mezník dávných run. Na jejím vrchu žila zvířata, jaká jsem nikdy neviděl, stíny, barvy, dech – svět, o kterém jsem jen snil a neslyšel. Pohybovali se tiše, důstojně, jak tvorové z hvězd, jak strážci času, co chrání tuhle posvátnou zem před jedem cest. (REFRÉN II – duety, silnější, plný orchestr) Krásný sen, kde zní křídla a kroky zvířat v dál, kde se svět rodí v slunci a zpívá, že nikdy nepřestal. Krásný sen, kde je modř jezer hlubší než náš dech, kde hory stojí věčně a chrání vše živé v snech. Krásný sen – o přírodě, co nezradí, o volnosti, která z lidí i bohů strach vypráví. (INSTRUMENTÁLNÍ PASÁŽ – symphonic metal, rychlý riff + tribal drums) Orchestr stoupá, bubny se lámou, vítr nese křik sokolů nad skalou. Struny pálí, ocel zní, a celý sen se hroutí v jediný tón, co nikdy nezhasíná. (ZÁVĚR – female soft, male echo) Byl to krásný sen… kde každý tvor měl domov svůj, kde svět byl čistý, divoký a můj. A když jsem procitl, znělo to dál, jak píseň přírody, která mě k sobě volá a stále mě zval. (FINÁLE – společně) Krásný sen! Ať žije v nás, ať nikdy nezmizí, ať jeho hlas chrání svět od temnoty i krize. Krásný sen! Metal a příroda v jediném tónu – symfonie života, psaná ve hvězdném zákonu. ---

KRÁSNÝ SEN