Jezera bohů

(Sloka I)

Když svět byl mladý a nezkrocený,
na nebi zuřili bohové zrození z jisker.
Hromy se lámaly o prastaré štíty hor
a jejich slzy, rozpálené ohněm válek,
vpadaly do země jako padající hvězdy.
Tak vznikla jezera – oči titánů,
jež bdí nad rovnováhou světa,
kde se odráží věčnost i slib z dávných věků.

(Refrén)

Ó jezera bohů, zrcadla nebes,
vás stvořil hněv i milost pradávných sil.
Z hlubin se zvedá hlas, co volá přes čas,
píseň světla i temnoty, co nikdy neutichl.
Váš dech je bouře, váš klid je chrám,
kde spí kroniky věků v šepotu vln.
Ó jezera bohů, zvedněte svou píseň,
ať ozvěna stvoření vibruje zemí jak hrom!

(Sloka II)

Pod hladinou spí stříbrní strážci,
duchové vod, děti Lunární královny.
Každá vlna nese jméno z hvězd,
každý příboj tlukot srdcí pradávných.
Kdo se odváží vstoupit do posvátných vod,
slyší šepot Orákula – hlas božího pramene.
Je to varování i dar pro vyvolené,
neboť jezera jsou bránou mezi světem lidí a věčností.

(Most)

Až se rozestoupí mraky nad Olympem
a ohnivé vozy bohů sjíždějí k zemi,
zvednou se jezera v hymně, která otřese nebem.
Smyčce bouře, tympány větru,
tenor hromu a soprán hvězd –
orchestr, v němž hraje samotný čas.
A pod vodní klenbou se zrcadlí
tvář bohyně zrození i zkázy.

(Refrén) (Grand Orchestral)

Ó jezera bohů, zrcadla nebes,
tam kde se světlo i tma rodí znovu.
Z hlubin se zvedá hlas, co volá přes čas,
píseň, která rozevírá brány světa domů.
Váš dech je bouře, váš klid je chrám,
v němž hvězdy skládají přísahu věčnosti.
Ó jezera bohů, ukažte nám cestu,
nechť putující duše najde svou symfonii.

(Závěr – Koda)

Až ti utichnou slova i poslední tón,
na hladině se rozzáří průvod bohů.
Jezero se rozevře jako brána světla
a v jeho odrazu uvidíš svou minulost i budoucnost.
Tam pochopíš tajemství stvoření,
že i kapka vody nese sílu hvězdy.
Tak zpívají jezera bohů –
a jejich hlas nezemře nikdy.


---

Symphonic Classic Orchestral Metal.