Návyková

Hlava v mlze, vím, že padám,

rozbitý zrcadla, stíny, co mě hledaj.

Čas tiká, sekundy mě bodaj,

v kapse prázdno, ale mysl přetéká.

Slova ostrý jak čepel v noci,

stopy vedou zpátky, kde začaly kroky.

Návyková, hlava mě zradí,

hořký kouř, co pálí, nezmizí v dálí.

Návyková, už není návratu,

ztratil jsem klíč, hledám cestu ze zámku.

Pocity zabetonovaný, betonem dusím,

řetězy váží víc, než unesu na duši.

Zbyly jen prázdný oči, co mě sledujou,

duch ve mně šeptá věci, co nevydrží dlouho.

Zrcadlo rozbitý, pravda na střípky,

démoni šeptaj, jak si hrát s riziky.

Návyková, hlava mě zradí,

hořký kouř, co pálí, nezmizí v dálí.

Návyková, už není návratu,

ztratil jsem klíč, hledám cestu ze zámku.

Co je nahoře, spadne dolů,

běžím v kruzích, hledám svou roli.

Křičím na nebe, odpověď tichá,

každej krok vpřed zpátky mě píchá.

Návyková, hlava mě zradí,

hořký kouř, co pálí, nezmizí v dálí.

Návyková, už není návratu,

ztratil jsem klíč, hledám cestu ze zámku.