V Rakovníku na vojně, tam byla hrozná nuda,
pak přišlo ráno, cvičení a v kasárnách je prázdno,
Tanky v prachu odjely a zbyla jenom stráž,
major mě chyt pod krkem: „Teď, vojíne, se ukážeš!“
Ukázal na Jawu třistapadesát, že prý na ní pojedu,
já se klepal jako ratlík: „Vždyť já to vůbec nesvedu!“
„Řidičák nemám, veliteli!“ křičím z plných plic,
major jenom mávnul rukou: „To mi neříkejte nic!
Támhle v koutě Babetta, to je stroj pro hrdiny,
na tom snad umí každej, kdo nespadl z dětství z koloběžky.
Navlíknu si hadry, MP pásku, helmu na šlapky,
šlapu jako o život, ale moped stojí v bráně.
„Pusť si benzín, blbečku!“ velitel se smíchy válí,
já vyrazil do tmy, kde se hory-doly smály.
Na krku mapu, v ruce kužel, v dešti promoklý,
na Babettě do lesa, kde stromy dávno oschly.
Jedu krotit kolonu, co duní jako hrom,
s dvoutaktem pod zadkem a helmou jako kokos!
Zima, déšť a tma jak v ranci, křižovatka v lese,
mapa se mi na hrudi v tom větru divně třese.
Najednou to zaduní, až se země zachvěje,
proti mně se valí monstra, žádná naděje.
Na tanku borec v údivu, tře si oči, nadechne se:
„do Boha to, čoje?!“ zařve, až se listí v lese setřese.
Vidí blbce na mopedu, jak tam v dešti tancuje,
v helmě, co mu nesedí, a rukou něco ukazuje.
„Neřvi na mě, kámo, já jsem v tomhle nevinně,
v mapě vidím prdlačky a zmrzlej jsem jak v cukrárně!
Pojď se na to radši kouknout, kam to vlastně jedeme,
než ty tvoje tanky do rybníka svedeme!“
Stojíme tam v lijáku, tankista a mopedista,
nad mapou se radíme – směr je věc fakt nejistá.
Polohu jsme určili, i když lilo jako z konve,
tankista jen houknul: „Jeď napřed, ty slone!
Udej nám směr, my se budem tebe držet,“
já začal tu Babetu bahnem hrozně mrskat.
Tůruju ten motůrek, krosím cestu necestu,
hledám v tomhle marastu kousek suchýho místa.
Najednou mi přední kolo v blátě někam ujelo,
předvedl jsem držkopád, až se v lese zatmělo.
Ležím v louži, moped vrčí, já jsem jedna koule hlíny,
tanky stojí za mnou, v klidu vypouštějí plyny.
Vojáci se vyklonili, smíchy se tam lámali,
tuhle vtipnou vložku vážně vůbec nečekali!
„Ty jsi kokot!“ volají na mě borci z věže,
„takhle padat do bahna, to se hned tak nezažije!
Jsi nejlepší voják celé smlouvy Varšavské,
tvoje kousky s Babettou jsou vážně královské!“
Celý od bahna jsem se pak do kasáren vrátil,
málem jsem tam na té cestě duši svou i vypustil.
Byl jsem rád, že žiju, že ten stroj to přežil,
majorovi do očí jsem se radši nedíval...
Nejlepší voják z celý Varšavský smlouvy!
A zapněte si ten benzín, vojíne!
