[1 sloka]
Říkali, že jsem moc hlasitá,
že prý dělám ostudu, když se směju nahlas.
Ve škole jsem byla „ta divná“,
co nedokáže sedět v klidu ani zas.
Myšlenky běží rychleji než svět,
v hlavě mám bouři, co nejde zastavit.
Nejsem rozbitá, jen jiný typ,
ale nikdo to nechtěl pochopit.
[před refrén]
Když křičím, není to zlost,
jen neumím schovat bolest dost.
[refrén]
Proč mě rodina nenávidí?
Proč jim vadí, že jsem jiná?
Já jsem se takhle narodila,
nejsem chyba, nejsem vina.
Jestli svět chce kopii,
já budu originál.
I když mě to bolí,
nepřestanu být dál.
[2 sloka]
Vztek v očích, když něco pokazím,
slova pálí víc než studený déšť.
„Už jsi dospělá, tak se změň,“
ale jak mám vypnout to, co jsem teď?
Říkají: „Najdi si práci, buď normální,“
ale normální nikdy nebyl můj styl.
Já jen hledám místo, kde dýchám,
kde mě někdo vezme takovou, jaká jsem byla i dřív.
[před refrén]
Nejsem líná, jen hledám směr,
v chaosu se učím stát pevně a fér.
[refrén]
Proč mě rodina nenávidí?
Proč jim vadí, že jsem jiná?
Já jsem se takhle narodila,
nejsem chyba, nejsem vina.
Jestli svět chce kopii,
já budu originál.
I když mě to bolí,
nepřestanu být dál.
[3 sloka]
Možná jednou pochopí,
že ADHD není jen slovo.
Že v hlavě mám galaxii,
co svítí jasně, i když je to syrovo.
Možná nejsem jejich sen,
ale jsem svůj vlastní hlas.
A jestli mě chtějí vyhodit,
já si postavím nový svět zas.
[před refrén]
Už se nebojím říct nahlas:
nejsem problém — jsem jen já.
[refrén]
Proč mě rodina nenávidí?
Proč jim vadí, že jsem jiná?
Já jsem se takhle narodila,
nejsem chyba, nejsem vina.
Jestli svět chce kopii,
já budu originál.
I když mě to bolí,
nepřestanu být dál.
Remihartley09