Ema a Hana

Sloka 1)

Dvě jiskry v mém světě ticha,

dvě duše, co se ve mně zrodily.

Každá jiná, a přesto stejná,

lásky mé největší kapitoly.

Ema, s očima jak tiché nebe,

Hanička, srdce co bije bez obav.

Jste moje zrcadla, mé světy nové,

i když mlčím, v sobě vás nosím zas a zas.

(Refrén)

Emo a Hano, světlo mého dne,

v každém kroku, v každém snu jste ve mně.

V očích vám čtu, co slova říct nedokážou,

a v objetí s vámi se bolesti ztrácejí snadno.

(Sloka 2)

Rostete tiše jak květiny v zahradě,

a já jen přihlížím se srdcem na dlani.

Nechci vám brát křídla, jen být tu vždy,

když spadnete, když svět se sklání.

Emo, tvá síla je jako voda,

co tvaruje skály, ale plyne dál.

Hano, tvůj smích je jako ráno,

co rozpustí každý stín a žal.

(Refrén)

Emo a Hano, světlo mého dne,

v každém kroku, v každém snu jste ve mně.

V očích vám čtu, co slova říct nedokážou,

a v objetí s vámi se bolesti ztrácejí snadno.

(Bridge)

Možná jednou půjdete dál beze mě,

ale v každé vaší lásce budu znít.

V každém „mami,“ co šeptne vítr,

tam budu já – navždy, bez hranic.

(Závěrečný refrén)

Emo a Hano, moje píseň tichá,

co v srdci zní mi, i když svět se míchá.

Jste důvod, proč věřím v zítřky i v sebe,

moje dcery, moje nebe.